míchání, ředění, tónování ... před  nánášením

Pro dostatečnou životnost, ochrannou účinnost a pěkný vzhled nátěru je důležitá teplota, čistota a vlhkost prostředí, příprava podkladu pod nátěr a příprava samotné nátěrové hmoty nátěrové hmoty před nanášením.

PŘÍPRAVA NÁTĚROVÝCH HMOT PŘED NANÁŠENÍM 

Optimální teplota pro zpracování a nanášení barvy je 18 - 25°C. Víčko obalu a jeho okolí se nejprve očistí od prachu eventuálně jiných nečistot. Pokud je na povrchu nátěrové hmoty škraloup, opatrně se od stěny odřízne, vyjme a vloží na síto, aby ulpělá nátěrová hmota mohla okapat zpět do plechovky. U vodou ředitelných nátěrových hmot se obvykle škraloup nevyskytuje. Další důležitou manipulací před použitím je důkladné rozmíchání (v případě potřeby úprava odstínu) a zředění nátěrové hmoty. V návodu uvedené ředidlo (voda - u vodou ředitelných nátěrových hmot) se přidává po malých dávkách za stálého míchání. K nanášení štětcem nebo válečkem se vodou ředitelné barvy obvykle neředí nebo ředí jen velmi málo přidáním nejvýše 2–5 % vody. Pro nanášení stříkáním (pneumatickým nebo tlakovou pistolí Airless) stupeň ředění závisí na typu nátěrové hmoty a použitém zařízení a je podstatně nižší než u rozpouštědlových syntetických a nitrocelulózových nátěrových hmot. Pro úpravu běžných typů vodou ředitelných nátěrových hmot ke stříkání se přidává do 5 % vody zcela výjimečně, nejvýše do 10 % vody. Na rozdíl od syntetických nátěrových hmot, které se pro stříkání ředí přidáváním 15–25 % ředidla (nitrocelulózové dokonce 35–50 % ředidla). Vodou ředitelné barvy určené pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým stříkáním se většinou neředí (nebo nejvýše přídavkem do 2–3 % vody). Disperzní vodou ředitelné nátěrové hmoty se výrazněji zředí pouze k napouštění (penetraci) podkladu. Barvy určené k nátěru savých podkladů - omítky (Latex, Tebalex) se zředí více, výrobky určené na méně savé materiály - dřevo (Balakryl Uni, Sportakryl apod.) se obvykle neředí, nebo jen v nejnutnější minimální míře. Vysoký stupeň ředění zvyšuje pěnivost, snižuje lesk a celkovou kvalitu nátěru. U bezbarvých laků se projevuje viditelným bělavým zabarvením nátěrového filmu a nebo podle místní tloušťky nátěru bílými místy. Máme-li nátěrovou hmotu v několika menších obalech a záleží-li nám na přesném odstínu konečného nátěru je výhodnější přelít všechnu barvu do větší nádoby, dokonale promíchat a pak teprve přikročit k vlastní úpravě tj. tónování, ředění apod. Veškeré úpravy nátěrové hmoty pro nanášení je vhodné provádět až po jejím vytemperování na teplotu prostředí, ve kterém se bude natírat.